Skáčková legenda Sto zvířat v Plzni

Ve čtvrtek 10. 6. se v oblíbeném plzeňském klubu Zach´s Pub uskutečnil koncert známé české ska kapely Sto zvířat. Vystoupení mělo začátek naplánovaný na devátou večerní a konalo se venku na zahrádce, což jistě všichni přítomní – vzhledem k současným vedrům – ocenili.

Krátce po deváté se skupina uvedla songem Píseň, po kterém se kapelník Honza Kalina vyjádřil, že se na tento koncert těšili až hanba. Podle reakcí posluchačů bylo znát, že jejich pocity jsou stejné. Následovaly rytmické skladby Podpaží a Chicago 1933. Po nich frontman vytáhl doutník a prohlásil, že následující kousek je pro všechny milovníky doutníků, aby tak symbolicky uvedl píseň Romeo a Julietta. Před další písničkou si zavzpomínal na rok 1996 a zaglosoval: „To mi bylo třináct a byli jsme na vrcholu slávy.“ Posluchači, kteří mezitím vytvořili roztančený kotel, si pak odpočinuli v pomalejším rytmu songu Žižkov.

Představení pokračovalo písní Zub, ke které kapelník podotkl, že je o rychlých rozchodech. Poté si publikum svorně zanotovalo hitovku Jak zmírnit děs a v dalším kusu Metrosexuál si bubeník vystřihl perfektní sólo. Následující věc Honza Kalina věnoval všem děvčatům, která budou na Štědrý večer zase sama. A zřejmě aby jim to nebylo líto, potěšil je kytarista pěkným sólem. První část koncertu uzavíraly songy Přístav domácího štěstí, kde si své sólo odehrál trumpetista, a Kanál, po němž následovala desetiminutová přestávka.

Těsně před desátou pak startovala druhá část vystoupení Sto zvířat. Frontman zavtipkoval, že druhá série bývá horší než ta první, ale abychom se dobře bavili. Soudě podle reakcí publika v průběhu koncertu, myslím, že s tímto výrokem nikdo nesouhlasil. Obě části byly povedené a lze souhlasit jedině s tím, že jsme se všichni dobře bavili. Druhou polovinu představení uvedla píseň Nejkratší cesta následovaná songem Novgorod s energickým sólem trumpetisty a snivým zpěvem Jany Jelínkové. Další skladba Domácí kino byla kapelníkem představena slovy: „Někdy se nám stane, že bychom chtěli vrátit včerejší den zpátky. Pojďme si dát písničku o tom, že někdy je včerejšek lepší než dnešek.“

Z písně o minulosti pak kapela skočila rovnýma nohama do písně o jídle U nás se dojídá (z posledního alba Postelový scény), kterou Honza Kalina věnoval všem, kteří jsou tlustí, protože chodili do špatné školní jídelny. Velký ohlas měla další věc Skandál v podání klávesisty Petra Hostinského. Poté následovala píseň Havran a narozeninová záležitost Alice se dala na pití, kterou zpěvačka Jana Jelínková věnovala oslavencům Honzovi Kalinovi a Tomášovi Belkovi. Publikum se k blahopřání přidalo, tento song zakončilo sborovým zpěvem. Před další skladbou Mrtvej pán už kapelník avizoval, že jdeme do finále a pak skupina dala k dobru pomalejší věc Dáma s čápem. Následující song Poprvé byl věnován všem klukům, kteří jdou zítra ráno ke své nastávající. Poté jsme si vyposlechli skladbu o tom, že život může být taky jako erotickej film.

S pomalu se blížícím finálem frontman vysekl publiku poklonu, že se vždycky sejdou super lidi a prohlásil, že do Plzně jezdí strašně rádi. Při následující písni Škola mu publikum tuhle lichotku oplatilo nadšeným ohlasem, při refrénu měli téměř všichni ruce nahoře. Poslední věc, hit Nikdy nic nebylo, pak už nenechala chladného skoro nikoho a v kotli to vřelo. Posluchači však kapelu nenechali odejít tak snadno, velmi hlasitě si vyžádali přídavek. Skupina přidala dva kousky, ale to stále ještě bylo pro publikum málo. Sto zvířat se tedy nechali přemluvit k ještě jednomu přídavku, ale pak se už i přes hlasité protesty museli kolem jedenácté rozloučit. Nicméně, jak podotkl Honza Kalina: „Nenechali jste nás na pochybách, že Plzeň je setsakramentsky dobrá štace. Moc díky, byli jste fakt skvělí!“

Hodnocení

Vložit komentář

Komentáře